Tento přelomový elaborát bych naopak rád věnoval zkušenostem s neformálním portrétem ženy. Zbytek dalších 40 pohlaví se zeptejte u absolventů různých gender cosi, kde hlavním kritériem je, aby se nestudovala nedej Bože matika. Ne, mírně neformální portrét fakt není beauty nebo fashion styl.

I ženy občas potřebují mírně neformální portrét, nicméně je zde rozdílnost a větší variabilita než u mužů. Tedy zadáním je neformální portrét ženy. Začněme oblečením. Na rozdíl od mužů jsou varianty oblečení podstatně větší a záleží na finálním určení portrétu. Určitě jsou v pořádku jednobarevné džíny ať již modré nebo černé, zrovna tak ale kalhoty. Pozor ovšem na správnou velikost. Zatímco u mužů se ne úplně správná velikost saka tak nějak schová a přežije, u žen se to hlídá daleko víc.

Rozhodně se vyhněte roztrhaným modelům a pouťovému oblečení typu výrazných cvoků či nášivek. Barvy spíše pastelové ( dle typu dané ženy a podle toho , co také má) a bílá, černá, modrá. Naprosto super bývají sukně, raději ale volíme delší modely minimálně ke kolenům, klidně ještě delší. Spodní prádlo takové, aby neprosvítalo. U halenek a triček pozor na odhalená ramena či ultra krátké rukávky. Zrovna tak pozor na průsvitné materiály. Nejste-li zrovna v kategorii přírodní úkaz, 3x týdně fitko nebo miss world, může se stát, že odhalené ruce působí zbytečně mohutně a upoutají příliš pozornosti. To samé platí o výstřihu, zkrátka normálně, decentně. Nic nezkazí, ba naopak lehké opálení, dnešní solárka jsou jinde než ta v devadesátkách. Boty si dámy vybírají samy, bílé tenisky nic nezkazí, zrovna tak balerínky či lodičky. Vyhýbáme se červené barvě, působí často lacině. Pozor na otevřené modely bot, v tom případě je potřeba mít upravené spodní tlapky. Tedy raději uzavřené modely bot. Barvy černá, béžová naprosto ok, u tenisek bílá. Rozhodně ne boty na vysoké platformě: Nejdete na demonstraci, ale na focení. Tím bychom měli v základu probrané oblečení. Je-li to je trochu možné, velmi se přimlouvám za vizážistku. Domluvíte se s ní na Vaší představě. V případě, že přesto trváte, že se nalíčíte sama platí, že použijte zhruba ty odstíny, na které jste zvyklá, ale klidně sytější. Na fotografii jsou oči a ústa relativně malá a právě výraznější líčením je zvýrazníte a u portrétu jsou oči klíčové. Další barvy „sežerou“ případně záblesky. Na rozdíl od mužů šperky rozhodně ano, jen si je slaďte s oblečením. Hodinky také určitě ano, nedoporučuji ovšem smart hodinky, klasické dámské jsou vždy lepší. Pozor na brýle, nikdy ne v tmavých brýlích. S sebou vždy hřeben !! Vlasy samozřejmě upravené. Nezapomeňte na upravené obočí a řasy.

K focení. U žen se obvykle používá méně tvrdé/kontrastní světlo než u mužů, to si musí umět nastavit fotograf/ka. Dobrým kompromisem a začátkem může být měkké boční, přirozené světlo od okna skrz záclonu a odrazka. Raději bílé pozadí než černé. Bílá je jistota. No a pózování, tady je opět možná větší variabilita než u mužů. Lehce překřížit nohy, mírně se natočit v bok, srovnat ramena, hlídat si prsty na rukou, aby byly u sebe, ruce je možné založit. Ženy mohou použít pózu, kdy si lehce podpírají jednou rukou bradu. Nebojte se říct fotografovi, že v určité póze se necítíte dobře. Že z jiné strany Vám to sekne víc. U retuší je to následně hodně o vzájemné domluvě. U žen se dělá rozhodně více než u mužů a není na tom nic nenormálního. Retušovalo se vždy. Jestli máte rádi pytle pod očima a rudé oči jak angorák, tak proč ne. Co může u chlapa vypadat jako drsňák z akčňáku, co pije vodu pouze vodovou a na módu s..e jako takovou, může u ženy vypadat jako na alkoholičku z léčebny.

Článek Neformální portrét – žena se nejdříve objevil na Jan Pešek | fotograf České Budějovice.

Strejda Google ví, strejda Google zná. Brenizerova metoda je skládání panoramatických fotografií s malou hloubkou ostrosti. Když se podíváte na fotografii s názvem Lesní žínky lákají hejkala do svých tenat, bude jasný vo co go. Ostrý hlavní motiv dvou supermodelek,jež si udělaly čas ve svém nabitém diáři a rozostřené pozadí širokoúhlého záběru. S touto technikou přišel první již V. I. Lenin, ale sovětskému lidu ji zcizil a egoisticky proslavil až štvavý imperialistický fotograf Ryan Brenizer, jenž fotil kapitalistické vlky z Wall street tyjící z potu dělnické třídy. Po něm se tato technika snímání a skládání fotografií jmenuje. Hele ne, Brenizer byl prý fakt první, asi teda.

Co budeme potřebovat: Něco co vypadá jako foťák, s telefonem to fakt nejde. Světelný objektiv, na APS-C čipu třeba 50 mm 1,8, na fullframe cca 85 mm. Méně světelné objektivy jsou nevhodné. Počítač s grafickým programem, tady vysvětleno na Photoshopu. Trpělivost. Takže nic, co by ruinovalo peněženku, vlastně vyjma Photoshopu.

Technika snímání: V zásadě je velmi jednoduchá. Nastavíme foťák na plně manuální režim, tedy písmeno M jako pro mistry. Nastavíme si co nejnižší clonu ( 1,4, 1,8, 2,0), k ní vhodný čas a ISO. Uděláme pár zkušebních fotek, jestli jsou fotky ok. Následně vypneme autofokus a jdeme na vostrý focení. Manuálně zaostříme na hlavní objekt focení, tedy to co chceme mít ostré. Vyfotíme tak první a správně zaostřenou fotku. Následně vyfotíme několikrát zbytek scény, tedy pozadí kolem hlavního objektu s dostatečným přesahem. Tyto fotky budou vlastně celé rozostřené, proto máme vypnutý autofokus, aby foťák nepřeostřoval na pozadí. Je-li to možné, může hlavní motiv fotky hned po první fotce ( často to bude druh homo sapiens) vysmahnout ze záběru. A vy tedy dofotíte záběry kolem. Když to všechno klapne jak má, budete mít několik fotografií, kde budete mít ostrý hlavní motiv a další fotky na tvorbu pozadí kolem hlavního motivu, které budou rozostřené. Tahle část chce trpělivost a preciznost. Je potřeba do toho dát srdíčko a taky mít trochu toho štěstíčka. Někdy si můžete pomoci stativem. Ulehčí nám snímání fotografií a zároveň s ním můžete mlátit po hlavě netrpělivé fotografované. Snad chvíli mistrovi vydrží pózovat. Ok a po reklamní pauze si řekneme, jak to složit v jeden celek. A protože jsem línej, tak je níže video návod. Jestli vám to pomohlo, jsem rád, jestli ne, tak to taky přežiju.

Zdrojové fotografie – 3x 50 mm, F 2,0:

Stručný videotutorial:

Článek Brenizerova metoda skládání panoramat se nejdříve objevil na Jan Pešek | fotograf České Budějovice.

Také jste na to také natrefili. Pěkná kompozice,všechno ladí, nikdo nepiští “ dělej, chvátáme“, ale jenže… Část scény je moc tmavá a část zase světlá. Buď budu mít pěknou oblohu a černý popředí nebo budu mít pěkný popředí a hoodně světlou oblohu. Pořád jsme v kategorii fotografování, abychom si rozuměli (obloha, popředí..). A teď jako co s tím. První varianta je nechat to být a jít dál, svět se pořád bude točit. Druhá varianta,která tenhle problémek řeší se jmenuje prolínání expozic, anglicky exposure blending. A třetí způsob je tolik populární HDR z High Dynamic Range. Ono totiž u celé řady námětů není možné použít ND filtr, protože přechod mezi tmavší a světlejší částí je moc členitý ( hory, tráva, lidi…). Někdy se exposure blending zaměňuje za HDR. Expoziční prolínání není HDR, fakt ne ! A už vůbec to není ona opičárna HDR, co je v každém telefonu. V zásadě nejde o nic jiného, než si na foťáku nastavit bracketing, zadržet dech a zkusit rychle bez hnutí vyfotit cca 3 fotky za s sebou. Nebo ještě lépe dát foťák na stativ a vyfotit tak opět zhruba 3 – 5 fotek, 3 většinou docela stačí. Jedna fotka tak bude tmavá, druhá světlá a třetí tak nějak akorát. Nakonec se z nich obvykle stejně vyberou dvě, jedna tmavší a jedna světlejší. Tuhle funkci najdete snad na každém foťáku.A následně je v PC slepit. Výsledkem by měla být vcelku přirozená fotka, kde ani nepoznáte, že se jedná o dvě či více fotek v jedné. Což v případě HDR téměř nejde nebo je to ukrutné harakiry.

Níže jsou dvě identické-zdrojové fotky na sobě, tmavá, kde je docela slušně nebe, ale téměř černá pravá část snímku a světlá, kde je hoodně světlé nebe, ale pravá část snímku a cesta není tak moc do černa. Tyhle dvě fotky je potřeba složit v PC na sebe. A tady udělám reklamu na jeden super plugin pro photoshop a v případě, že máte tu možnsot, neváhejte ani vteřinu a kupte si plugin od Jimmiho McIntyre – Raya pro 4. Najdete to všude na webu. A investujte do dražší verze, kde jsou video návody, jak s tím zacházet. Fakt se to vyplatí.

Výsledkem bude ve finále slušně vypadající fotka ( tady na ukázku jsem se s tím zase moc nemazal) viz níže. Vpravo alespoň nějaký náznak kresby, lepší vodopádek a podstatně lepší vykreslení cesty a v horní části slušně vypadající obloha s Weisshornem v pozadí.

A jak vypadá srovnání HDR pomocí pluginu Nik collection a expozičního prolínání je vidět níže. HDR jsou omalovánky za hranicí vkusu a reality. Málokdy se povedou nějak přirozeně. Nepřirozená zelená barva, výrazné zvýšení šumu v pravé části fotky, horní část hory bez kontrastu se sněhem podivně do žluta. Automatický proces, kde se nemusíte nic učit, ale výsledek je dost divoký. Prostě pro vyšší dívčí to chce exposure blending.

Článek Exposure blending nebo HDR se nejdříve objevil na Jan Pešek | fotograf České Budějovice.