Legendární Alpské nuly porazily ekonomickou krizi a i v letošním roce vyrazily se svou sesterskou CK SUICIDE mezi nejvyšší vrcholky evropských Alp. Příběh plný čekání na lepší počasí nalezne oko zvídavého čtenáře níže.
Země se musela 359 x otočit kolem své vlastní osy, aby legendy z SK Alpské nuly opět vyrazily v červenci za špatným počasím. 4 členná posádka vyrazila ve složení Jenda, Míra, Martin a Jarda ve středu 4.7. 2012 z pohádkových jižních Čech do 982 km vzdálené vesnička ALAGNA VALSESIA pod masív Monte Rosy, aby zde po 10 hodinách postavila v kempu stany. V kempu se snídaní jsme uhradili celkem 47,50,- € za čtyři nuly ( členy našeho klubu), jedno auto a dva stany.
Ve čtvrtek 5.7. jsme ani na vteřinu neváhali, zabalili cajky, zaplatili 35,- ojro za osobu, abychom se dostali lanovkou na Paso Salatti do výšky 2 972 m a někteří z nás až na Punta Indren do výšky 3 260 m. Cesta v mlze ubíhala lanovkou příjemně, nic jsme neviděli. Po výstupu na Paso Salatti jsme za pohodové dvě hodinky dosáhli chaty MANTOVA ve výšce 3 497 m. Zde nás nikdo nevítal, nikdo netušil jaká elita na chatu zavítala. Ubytování v privátní chatě MANTOVA, kde slevu na Alpenverein neberou, stálo celkem 54,- ojro ( 1 osoba na jedno přespání s polopenzí). Na chatě Gnifetti, jež je o 150m výše a kde Alpneverein uznávají stálo totéž po slevě 57,- ojro. Prostě “ nechci tu slevu zadarmo „. Předpověď počasí nelhala, bylo hnusně, mlha a sněžilo. Alpské nuly se tím vyhýbají zbytečnému zklamání. Zároveň se šetří baterie ve foťácích,mlhu stačí vyfotit jednou.Přípravu na výstup jsme zahájili konzumací Forstů, tedy piva, přičemž extraligu v konzumaci hraje Jarda. Pitný režim se nesmí podceňovat. O den později se situace rapidně nezměnila. Pořád jsme viděli mlhu. Jarda po konzumaci Forstů začal koumat elektrické rozvody na chatě, naštěstí jen teoreticky. Odpoledne vyrážíme na pivo o 150 metrů výš na chatu Gnifetti. Po nějaké době vyrážíme o 150 metrů níž zpět na základnu. Podle předpovědi by měla být sobota 7.7.2012 magickým dnem, kdy bude na chvíli slušně a snad by se dalo někam vyjít. Dáváme budíka na 4.00 a čekáme až zapípá.
7.7. 2012 v 04.00 hod. pípá. Snažíme se něco najíst, snídaně jsou docela luxusní ( v rámci možností chaty ve výšce 3 500m). V 5.00 vyrážíme. Je jasno, fouká silný vítr. Dvě noci ve výšce 3 500 m jsou znát. Aklimatizace je dobrá a vcelku rychle doháníme skupinu před námi a po chvíli jdeme před ni. Cesta je naprosto jasná, trhlin v ledovci je jen pár. Ranním sluncem ozářený Liskamm 4 527 metrů stáčí naše pohledy neustále na jeho svahy. Po zhruba 3 hodinách chůze jsme v sedle Liskammjoch vy výšce tak 4 200 m. Tady je jeden z „bonbónků“ celého výšlapu. Teprve zde si uvědomíme, jaký kus cesty je ještě před námi. Mírně klesáme, vítr neustále fouká a na svazích hor vytváří zajímavé struktury ve sněhu. Z vrcholků okolních čtyřtisícovek vlají praporce sněhu, jež vítr nese dál. Kýč jak bič. Postupujeme ve stínu Signalkuppe, na jejímž vrcholku stojí nejvýše položená chata v Evropě (chata Margherita 4 559 m). Svah se začíná zvedat a jsme na platu mezi Signalkuppe a Zumsteinspitze. Poslední co nás čeká je závěrečný trhák na vrchol nebo k chatě…? Je to obojí stejné, ale po necelých 5 hodinách chůze z chaty Mantova stojíme na vrcholu Signalkuppe ve výšce 4 559 m hned vedle dveří do chaty. Výhledy jsou noblesní na všechny strany. Před námi jižní stěna Dufourspitze 4 634 m, Nordend, Liskamm, vzadu Matterhorn. Jen ta chata na vrcholu jakoby dávala zapomenout , že jsme na jednom z nejvyšších míst Evropy. Vítr je ukrutnej, po chvíli focení natahuju na hodně zmrzlý prsty rukavice a mažu dolů. Po dalších asi 3 hodinách jsme opět na chatě Mantova.
Technické obtíže cesty: Nejsou žádné, cepín je vhodný zejména jako ozdoba na focení a pak možná na závěrečný strmější úsek výstupu na vršek ( k chatě). Cesta je ale poměrně dlouhá, počítejte se 4 – 5 hodinami času pouze na vršek a potom 3 hodiny zpět k chatě Mantova. Největším problémem může být zvrat počasí a nedostatečná aklimatizace.