Švýcarsko Archivy - Jan Pešek | fotograf České Budějovice

Alphubel 4 206 m & Allalinhorn 4 027 m – 2019

JP — Mon, 25 Nov 2019 10:15:00 +0000

Panorama z vrcholu Alphubelu 4 206 m směrem k jihu

Červen 2019. Tříčlenné torzo nehynoucích dinosaurů z SK Alpské nuly vyrazilo i v letošním roce na zájezd vytvořený osvědčenou CK SUICIDE zarazit cepíny na vrcholky ALP. V následující subjektivní reportáži se vášnivý čtenář dozví celou nepravdu o výstupu na Alphubel 4 206 m a Allalinhorn 4 027 m.

Je možné zdolat dvě čtyřtisícovky za 3 dny a neumřít u toho? Tento článek je důkazem, že i běžný smrtelník a dokonce Nula to může zkusit a uvidí, jestli umře nebo ne.

Bylo vedro na padnutí, byl červen 2019 a cestovní kancelář CK SUICIDE připravila exkluzivně pro nuly z SK Alpské nuly další zájezd do říše fialových krav, tedy do Švýcarska. Poté, co se řízením všemohoucího stalo z uvažovaného kvarteta pouze trio, vyrážíme na 900 km dlouhou pouť vrnícím Passatem. Z nějakého hnutí mysli jedeme přes Linec, Salzburg, Innsbruck, Feldkirch, Vaduz až do vesnice Täsch. Je třeba zkusit další variantu přesunu. Asi takhle, neuchvátá se nic. Dva vysokohorské průsmyky Oberalppass 2050 m, následně sjezd do Andermattu a zase výjezd do Furkapass 2 420 m prověří na zadním sedadle žaludek a karmu každého cestujícího. Takže když po 12 hodinách jízdy vypadnu z auta na trávu v místním kempu, přemýšlím, jestli nejsem trochu blbej a starej. Ok, kemp na konci vesničky té střediskové stojí na osobu 20 CHF. Za tři lidi, jedno auto a dva stany jsme platili celkem 60 CHF. Ráno po snídani vyrážíme autem na Ottafe, což je posledních pár stavení, kam se dá dojet autem a dá se tam i zadáčo parkovat. Je hodně dobrý cestou z kempu na Ottafe nepotkat jiné auto, silnice je uzoučká, ale to neovlivníte. Když ho potkáte, pomodlete se a ten, kdo vyměkne, začne někam couvat. Chyba se nepřipouští. Z Ottafe, což je asi 2 200 m vysoko vyrážíme na chatu Täschhütte 2 701 m, kam docházíme za asi hodinu a pár minut chůzí. Je kolem poledne, vedro. Máme zamluvené dvě noci na spaní s polopenzí. Ceny švýcarské, očka se protočí. Jedna noc/jeden člověk = 75 CHF pro členy Alpenvereinu, pro nečleny je to ještě asi o 10 CHF víc. Odpoledne vyrážíme na aklimatizaci a chytat bronz. Nastoupáme až do 3 200 metrů, sedíme na šutrech a obdivujeme motýle, co zde tak elegantně létají. Večer večeře, poloha libela nula nula a čekat na třetí hodinu ranní na budíček.
Jsou tři ráno, cpu do sebe nějakou snídani, oblékám se do pracovního, beru valašku (cepín), špagát (lano) a tak. Vypadám jak drsnej bergsteiger a to taky jsem. Před čtvrtou ranní zapínám čelovku a jdeme. První část cesty od chaty vede podél potoka na ledovec Wandgletscher do výšky kolem 3 200 m. Odtud už je kromě Weisshornu 4 505 m vidět jeho veličenstvo Matterhorn 4 478 m v jeho klasické póze. Od chaty je to zhruba hodinu a půl chůze. Nasazujeme mačky a jdeme po ledovci vzhůru do sedla Alphubeljoch, které je ve výšce 3 800 m. Ledovec je i přes vedro po ráno v rozumném stavu a zatím se moc neboříme. Po dalších zhruba dvou hodinách pochodu nám do větry ošlehaných tváří (spolukolega na laně jde kousek před vámi a o malinko výše) šlehne sluneční světlo v sedle. Jsme 3 800 m nad mořem. Počasí je noblesní, ale vedro už po ránu. Později to bude peklo v břečce. Cesta ze sedla je jasná, vystupuje se po jihovýchodní hřebeni. Je třeba dávat majzla na převěje, jinak hrozí let do údolí. Takže pěkně opatrně vzhůru. Zhruba 100 metrů pod vrcholem je nejprudší část výstupu, tady uklouznout by byla konečná. Pořádně koukat pod nohy, pěkně mlátit valaškou do sněhu. V případě zledovatělého svahu určitě vrtat šrouby nebo se obrátit a jít zpět, dokud to jde. Ze sedla další dvě hodiny výstupu a voala, jsme na tupém vrcholu Alphubelu ve výšce 4 206 m. Po obligátním fotu, že jsme tu byli se rozhodujeme pro sestup. Tak a tady bacha, velmi vřele doporučuji sestupovat tou samou cestou, co je výstup, i když je to prudké. My zvolili klasickou sestupovou trasu mírnějším svahem a následně obcházeli východní stěnu hory zpátky do sedla. Jeden z nejdebilnějších nápadů posledních let. Slunce opírající se od rána do svahu hory jednak pěkně nahřívá séraky nad námi, Gott mit uns, ale hlavně se z povrchu ledovce stává něco jako bílá pěna. Hodinu a půl se boříme tu po kolena, tu po pás nekoordinovaně směrem k sedlu. Nekonečnýýý opruz. Občas zapadne noha tak, že jde jen sotva vyndat. Prostě ne, běžte zpět po hřebeni tou cestou, co jste sem přišli. Ledaže byste byly totálně vykaděný ze strmosti při výstupu a nic jiného vám nezbylo. Po úmorných více než dvou hodinách brodění se ve sněhové kaši jsme zpět v sedle. Zpátky je to už stejný jako výstup jen s malou poznámkou. I tady jsou na ledovci trhliny a jak sníh měkne, tak opatrně. Ze sedla na chatu je to asi opět 2 hodiny chůze.

Alphubel – obtížnost PD II, red tape: převěje na hřebeni, docela strmý svah pod vrcholem, trhliny a séraky na východní straně hory
Výchozí místo: Ottafe 2 200 m
Chata: Täschhütte 2 701 m, polopenze pro člena Alpenverein 75 CHF na den
Voda: z potoka na ledovci kolem 3 200 metrů a zatím žiju.
Čas: Ottafe – Täschhütte: 1 h 20 min; převýšení 500 m
Täschhütte – Alphubel 4 206 m: 5-6 hodin; převýšení 1 500 m
Alphubel 4 206 m – Täschhütte: 4 hodiny
Täschhütte – Otaffe: 1 hodina

Allalinhorn 4 027 m – čtyřka za pusinku – obtížnost F+:
Je to tak, jedna z easy čtyřtisícovek. Snadno dostupná přibližovadlem Metro Alpin za 75 CHF na osobu. Z konečné této „lanovky“ nejprve opruzem a širokou sněhovou cestou podél hory až k místu, kde začne stoupání. Občas trhliny v ledovci, sklon do 35 stupňů,ale za dvě hodiny jsme na úzkém vrcholu hory, místo pro 5 lidí a víc ani ń. Kdo si chce zkusit první a snadnou čtyřtisícovku, tak může tuhle. Další jsou Bishorn 4 156 m nebo Gran Paradiso 4 092m, ale to je o hodně delší šlapání. Výhledy jsou z vrcholu k nezaplacení, na všechno ostatní je ve Švýcarsku frank nebo Mastercard. Nějakou extra sportovní hodnotu ale tenhle kopec nemá. 500 výškových metrů nějak upajdá kdekterý jouda, proto jich tam taky je. Ale nevyjít ten kopec by bylo rouhání, když jsme tady. I tady je ale nutné dávat majzla, mít lano, cepín, mačky a trochu tušit, k čemu se to používá a neuklouznout. Což jsem si u řady výletníků vlajících za vůdcem bez patřičné aklimatizace nebyl úplně jist. Ale je to jejich věc. Riskantnější místo je snad jen celkem úzký vrcholový hřebínek a samotný vrchol, kde je zkrátka málo místa. Tímto bych skončil, protože nevím, co bych měl psát dál a buď to vyjdete nebo ne.

Allalinhorn 4 027 m

Z výstupu na Alphubel 4 206 m

Výstupová a sestupová trasa na Alphubel

Täschhütte 2 702 m.

Weisshorn 4 545 m

Vrcholový hřebínek Allalinhornu 4 027 m

Strahlhorn 4 190 m a Rimpfischhorn 4 199 m

Pohled z Alphubelu směrem na jih

Matterhorn 4 478 m z výška cca 3 400 m

Na chatě je blaze a teplo,jen ta cena.

Panorama z vrcholu Alphubelu

Allalinhorn 4 027 m & Rimpfischhorn 4 199 m

Allalinhorn 4 027 m od konečné Metra Alpin

Výstup do sedla Alphubel 3 800 m

Na hřebeni Allalinhornu 4 027 m

Strmá část výstupu na vrchol Alphubelu kolem 4 000 m

Alphubel 4 206 m - nuly vítězí

Mapka je zde:

Článek Alphubel 4 206 m & Allalinhorn 4 027 m – 2019 se nejdříve objevil na Jan Pešek | fotograf České Budějovice.

Piz Bernina 4 049 m – 2010

JP — Mon, 11 Nov 2019 15:56:00 +0000

I v letošní sezóně vyrazili velikáni z SK ALPSKÉ NULY mezi velikány alpské. Letošním prvním cílem se pro torzo dvou členů stala královna Engadinu a nejvyšší hora východních Alp – Piz Bernina. Reportáž naleznete opět exkluzivně pouze zde a o pár řádek níže.

V sobotu 3.7. 2010 vyrážímě v 4.30 hodin z Českých Budějovic a po cca 9 hodinách dorážíme přes Linec, Innsbruck, Landeck, švýcarskou Pontresinu, Bernina pass, italské Sondrio k přehradě CAMPO MORO, ležící ve výšce cca 2000 m.
Velký opruz je cesta přes Švýcarsko, protože po celkem rychle ujetých 450 km po dálnici jedete dalších cca 250 km zhruba 3 – 4 hodiny.
V 15.30 hodin tak vyrážíme na chatu Marinelli do výšky 2 813 m. Jde se po vcelku bezproblémové cestě, není kam zabloudit a po přibližně 3 a půl hodinách chůze dorážíme na chatu. Chata je docela monstrózní objekt a pojme zřejmě všechny, kdo na ni přijdou. Ubytování stojí 13 €, litr čaje tuším 4 €, zeleninová polévka 6 €.
V neděli 4.7. vstáváme ve 4.45 hodin, snídaně , kompletně do výstroje na led a po nezbytném focení v 6.15 vyrážíme za dalším cílem, chatou Marco e Rosa do výšky 3 610 m.
Hned za chatou je nástup do sněhu a po slušně stoupajícím svahu se dostáváme do sedla Marinelli ve výšce 3 100 m.
Odtud se klesá mírně na ledovec, který se traverzuje. Traverz je ideální co nejvíce vpravo, tam je na ledovci méně trhlin a jste ve stínu, takže není sníh hned dopoledne rozbředlý od slunce.
Po takových 2 až 2,5 hodinách docházíme k strmému sněhovému kuloáru, kde začínáme prudce stoupat a zároveň se výhýbáme trhlinám v ledovci v jeho spodní části. Přibližně v 1/3 spodní části svahu je na levé straně skály nástup na ferratu, která vede k chatě.
Zde máte dvě možnosti výstupu, buď ferratou nebo svahem, který je skutečně strmý. My jsme zvolili ferratu, která je v nástupu s báglama na zádech celkem zajímavá, nicméně po chvíli je to už pouze o tom, to udýchat a s trochou opatrnosti doťapkat až k chatě. Na začátku července jsme měli části ferraty pod sněhem a tak to chce obzvlášť velkou opatrnost. Za pěkného počasí ani v této části cesty není problém orientace, na skále samozřejmě mohou létat kameny, tedy helmu ideálně na hlavě, v baťohu je taky fajn, ale přece jen o něco méně.
Průvodci udávají čas od chaty Marinelli 2 813 m k chatě Marco e Rosa 3 610 m zhruba 3 hodiny, my to šli čtyři.
Na chatě jsme měli zamluveno další ubytování, cena opět 13 € za noc a smradlavýho horolezce, jinak tuším 40 € za polopenzi pro člena Alpenvereinu ( cožjsou v Česku zřejmě všichni) .
Příchod slovanských věrozvěstů a upálení Jana Husa hodláme adorovat úspěšným vylezením vrcholu Piz Berniny. Královna Engadinu jak se také Bernině přezdívá je od chaty relativně blízko, asi 440 výškových metrů, ovšem nedejte se zmást. Vstáváme opět ve 4.45 hod, já po docela probdělé noci, kdy ne a ne usnout a s nadějí na jakous takous aklimatizaci v 6.00 vyrážíme. Od chaty vede vyšlapaná stopa sněhovým svahem, který je stále srmější až do výšky 3 850 m. Dostáváme se tak do trhliny ve skalkách, kde začíná opravdové lezení, obtížnost tak II max. III. Cesta je i zde celkem zřejmá, neboť ji vyznačuji slaňáky na 50 m lana, chce to tedy jen koukat a hledat. !!! V průvodci je uvedeno, že „cestu usnadňují fixní, drátěná lana“ . my jsme je tam rozhodně nenašli !!!
Postupným přelezáním skalních věží se dostáváme až k hřebenu Spalla, což je jako žiletka úzký sněhový hřeben, který vede až na italský předvrchol Berniny ve výšce 4 020 m. Odtud se cca 20 metrů sestupuje a opět velmi úzkým hřebenem se přechází až k vrcholové pyramidě hlavního vrcholu, který je již velmi blízko. V 10.30 hodin dosahujeme za solidního počasí hlavního vrcholu. Průvodce udává jako čas od chaty na vrchol 2 – 3 hodiny, my to šli 4,5 hodiny,ale je fakt, že jsme celý hřeben poctivě jistili lanem, ještě se nám nechtělo jet na “ věčnou holiday“. Zpět se setupuje stejnou cestou, ale opět je ideální sněhový hřeben odjistit a skalní úseky slanit, ani při sestupu tak přiliš čas nezkrátíme.
Zhruba kolem 14.30 hod. jsme zpět u chaty Marco e Rosa. Následuje sestup – v odpoledních hodinách rozhodně opět po ferratě, nikoliv velmi rozbředlým a labilním svahem. Kolem 21.00 dosahujeme chaty Carate e Brianza ve výšce
2 636 m. Malá chata s nezaměnitelným kouzlem a točitým schodištěm za standartní ceny je ideální na poslední přespání. V úterý ráno již pouze 1,5 hodiny zpět k přehradě Campo Moro a po celodenní jízdě jsme v devět večer “ u maminky v doupěti“.

Data

► doprava: cca 700 km a přibližně 3 200,- Kč za cestu autem, švýcarskou dálniční známku nepotřebujete, rakouskou ano

► ubytování: všechny 3 chaty jsou v majetku CAI a ubytko pro člena AV je za 13 €,

► chození či lezení: od přehrady k chatě Marinelli je to jen o to “ to dojít“. Od chaty Marinelli po chatu Marco e Rosa to je o tom to “ udýchat“ a “ přemýšlet “ ( helma na hlavě, přechod přes trhliny), ale lezení žádné. Od chaty Marco e Rosa na vrchol to chce “ jistotu v mačkách na ledu i skále,“ umět jistit a slaňovat a zbytečně nemachrovat. Za dobrého počasí krásná tůra, ale rozhodně obtížnější než např. Ortler či Grossglockner !