V plné palbě se komplet SK ALPSKÉ NULY včetně Davida a Pavlíny rozhodly, že zanechají rychle smazatelné stopy na nejvyšším vrcholu Alp, slavném Mont Blancu. Neobjektivní reportáž o výstupu potupnou Špidlovo cestou najdete zde.
Nejvyšší vrchol Alp, někde se udává i Evropy (otázkou je, není-li to spíš Elbrus) láká všechny turisty už několk století. Alpské nuly včetně Davida a Pavlíny, což už jsou vlastně také nuly se rozhodly, že je třeba zanechat stopy sněhem rychle zaváté i na této hoře. V pondělí 4.7. vyrážíme přes Mnichov, Bern do slavných Šamonic (pišme Chamonix). Po zhruba 11 hodinách a necelém tisíci kilometrů jízdy parkujeme v kempu za cenu cca 20,- € za stan, dvě nuly a auto.
5.7. Vyrážíme na aklimatizaci, kterou by měl být výšlap na Mont Blanc du Tacul ( 4 247 m). Nejprve tedy bez bázně a hany do lanovky a za 42,5,- € zpáteční jízdenkou nahoru a později zase dolů. Až na Aig. du Midi do výšky 3 842 m. Tady potkáváme bledé tváře, převážně Japonce, co se jim udělalo z výšky tak nějak šoufl. Spletí tunelů míříme k východu pro alpinisty, což je taková ledová díra s vrátky a nápisem, že jen pro borce :-). Upřímně řečeno, následující sestup je asi nejtěžší část celého výletu. Hned na začátku čeká totiž jako břitvá ostrý hřebínek, po kterém se navíc sestupuje na plató Col du Midi ( 3 560 m). K tomu všemu je třeba se nějak vyhnout družstvům,co jdou opačným směrem. A tak zatímco pár desítek metrů od vás si turisté z bezpečí horní stanice lanovky fotí dech beroucí scenérie, vy raději koukejte pod nohy. Jestli se vám podaří ve zdraví sestoupit, což by zase při troše opatrnosti a štěstí mělo vyjít, máte napůl vyhráno. Po chvíli sestoupíte na rozsáhlé plató Col du Midi, kam by se vešla snad 3 fotbalová hřiště. Zde se dá buď legálně stanovat nebo se vychrnět na chatě Cosmique ( 3 610 m). Přenocování + polopenze stojí 52,- €, chata je privátní, Alpenverein neuznávají.Obecným rysem chat, jež se využívají k výstupu na Mont Blanc, vyjma chaty Grand Mulets, je přeplněnost a poměrně bídná atmosféra daná množstvím individuí, jež MB chtějí vylézt. Grand Mulets je i v plné sezóně prázdná, o tom ale článek z roku 2009.
6.7. Je náš velmi velký den, jak by řekl Forrest Gump. V rámci nutné aklimatizace se pokusíme dostat na vršek Mont Blanc du Tacul ( 4 247 m). Hora vypadá docela strmě a v případě nového sněhu je riziko lavin extrémní, nicméně při samotném výstupu to není žádná tragédie a o lezení se opravdu nejedná. Po chvíli pohodlné chůze po rovině na ledovcovém platu se cesta začíná zvedat. Začínáme kličkovat směrem vzhůru. Sem tam nějaká trhlina v ledovci je naštěstí dobře vyditelná a snadno ji lze obejít či přeskočit.Stopa je dobře vyšláplá, zabloudit není moc kam s jedinou výjimkou. Tou je mlha a vrcholové plató kolem 4 000 m, kde se cesta dělí na Tacul nebo na Mont Maudit. To se přihodilo nám. Po zhruba 3 hodinkách ťapkání v mlze jsme prostě ve výšce 4 100 m otočili a mazali dolů. Jestliže první noc jsme si užívali bolehlavu způsobeného nadmořskou výškou a čekali až to přejde, tak druhou noc jsme drželi stany ve vichřici,která byla velmi,ale velmi slušná.
7.7. Vítr pořád fičí,balíme tedy dle plánu stany a jdeme zpět na lanovku do údolí. Hřebínkem vystoupáme na lanovku a dolů do kempu. Po zbytek dne a celý další den pak máme restday s menším výletem na opačnou stranu údolí. V případě dobrého počasí jsou odtud nádherné výhledy na celý masív Mont Blancu.
9.7. Autem frčíme do Le Fayet a odtud vláčkem na konečnou Nid d´Aigle do výšky cca 2 372 m. Vláček za 32,- €, zpáteční jízdenka) a skoro hodinka a půl pomalé jízdy. Pak po pohodové cestě na chatu Téte Rousse ( 3 167 m). Přenocování + polopenze pro člena Alpenverwinu je za 44,- € a zabere to 3 hodinky.
10.7. Nejlépe hned po ránu výstup na chatu Gouter ( cena klasických 44,- €). Po ránu proto, že v proslaveném Grand culoairu, kde občas někdo dostane kamenem do kebule toho létá méně. Zde se nachází jedno ze dvou klíčových míst při výstupu, cesta vede chodeckým, ale přesto strmým terénem, navíc ohrožovaným pádem kamení. Po necelých 3 hodinkách jsme ale na chatě Gouter ( 3 817 m). Gouter – přeplněná chata s personálem,který musí mít drsnější způsoby, jinak by se zbláznil. Kvantum lidí, přicházející bez rezervace doufajíc, že se tu nějak vyspí. Je to risk, před námi prostě vyhodili ven partu lidí, ať si spí,kde chtějí. Ti co jsou v bídném stavu a vracejí se z vršku mohou přespat na podlaze v jídelně. Tuším za 66,- €. Dovolím si pár menších postřehů:
a) Je naprosto nezbytné mít zarezervovaný Gouter, což při větším počtu lidí musíte udělat hned na jaře ( obvykle se rezervace otevírají ve 3. pondělí v dubnu). Dostanete pouze jeden datum, víc vám nedají. Představa, že byste na Gouteru strávili pár dní, až se aklimatizujete, připadně se umoudří počasí je nereálná. Rezervaci navíc musíte potvrdit 3 dny před příchodem na chatu a i tak doufejte, že na vás nezapomenou. Potvrzení nemáte totiž žádné.
b) Chata Vallot ( 4 357 m) byla v létě v roce 2011 uvniř čistá ( slyšeli jsme pravý opak), ale není určena na přespání, je to nouzové útočiště pro případ změny počasí či zdravotních komplikací. Chata je bez obsluhy.
c) Na hřebínku za Gouterem stály stany, i když by asi neměly, ale nikdo je nevyhazoval. Nicméně v této výšce se při jejich stavbě opravdu vyblbnete. Stany musíte mít zahrabné do sněhu, jinak hrozí v případě vichru let do údolí.
11.7. Vrcholový den, Gipfletag, Summitday :-). Vstává se v půl druhé ráno, kdy se několik desítek lidí snaží v jeden okamžik obléct, dojít na WC, případně něco sníst. Pevné nervy na ten blázinec. Kolem půl třetí za svitu čelovek vyrážíme na vršek, který je pořád téměř kilometr nad námi. Cesta je jednoduchá.Vichřice z předcházejícíh dní se trošku uklidnila, vítr už možná nefičí stovkou ale „jen“ osmdesátkou a je mlha. Bída, ale zas není člověk stresovaný tím, že pořád jde a cesta jakoby ani neubíhá. U chaty Vallot jsme asi o půl šesté, dáme malý oraz a jdeme dál. Počasí je na houby, panoramata žádná, navíc je děsná zima . Kousek za chatou Vallot je druhé klíčové místo. Poměrně úzký hřebínek Bosses, kde se občas padá. Můžete si vybrat, jestli do Itálie (vpravo) nebo do Francie ( vlevo). Oba dva směry vedou na věčnost. Blížíme se přece jen už k vrcholu a hlavou mi běží nádherný popis výstupu Gastona Rebuffata, který psal o tom jak …hvězdy blednou, obzor růžoví a najednou je špička hory ozářena do zlatova. Já bych napsal, mlha, mráz, sníh, vítr a nic. Pořád se ale jde a tak po 7 hodině ranní, za kvílení větru kříčím dobyvatelskou větu. “ Míro nikam nechoď, už tam jsme“. Před tím zase řval Jarda do větru, že má na hodinkách 4 807 metrů a že už tam teda asi taky jsme. Na vrcholu není nic, jen malá vlaječka. Děláme tedy vrcholovou fotku, něco na způsob v mlze za chalupou na Šumavě, kdo to taky pozná a mažem dolů. Určitě nepodceňovat problém s orientací v případě mlhy kolem Dome du Gouter, cca 4 200 m. Cesta je značená bambusovými tyčkami, ale často není vidět od jedné na druhou. My se tam lehce zapotili
Ročně se v masívu Mont Blancu zabije několik desítek lidí. MB je choďák, který je často podceňován. Malá závrať při špatné aklimatizaci znamená na hřebínku Bosses věčnou holiday. Špatně nasazené mačky, nevhodné vybavení v případě zhoršeného počasí, to vše snadno zabíjí. V den našeho příjezdu se tam zabil nějakej Čech, není nic extra zábavného se dole bavit s jeho kamarádkou , která řeší co dál. K úspěšnému výstupu (o lezení se nedá mluvit) potřebujete 2 dny slušného počasí, aklimatizaci z předchozí čtyřtisícovky, výdrž, solidní vybavení a rozum.
Aklimatizace:
2x noc ve výšce 3 560 m na Col du Midi
1x pokus o výstup na Mont Blanc du Tacul do 4 100 m
Nepodceňujte aklimatizaci, pokoušíte-li se vylézt na kopec, kterému do výšky 5 000 m chybí pouhých 200 m.