Tam vypadám nějak divně

Napadlo vás někdy zkusit se fotit na portréty? A měli jste pocit, že na té fotce nejste tak úplně vy? Že vlastně neumíte přesně definovat, jak by řekla Jolanda co je ” velký špatný”, kromě toho, že ta fotka je “nějaká divná a tvářím se tam nějak blbě”?

Dneska vznikají každým dnem miliardy fotek, většinou na mobily. Je to rychlé, máme ho všichni u sebe. Známe sami sebe ze zrcadla a selfíček. Lidé jsou unešeni reklamou na super duper telefon s mega rozlišením a filtry na instáči, kde je všechno hned. Jenže před tím mega rozlišením, jež je často jen reklamním oblbovákem ( někdy si napíšeme, co je to pixelbinning) je vcelku legrační pidi čočka. Je to zhruba jako byste na Ferrari dali gumy z Fabie. Není náhoda, že velké objektivy jsou těžké a často i proklatě drahé. Jsou prostě kvalitní. Výsledkem všech těch kompromisů na mobilech je nic moc rozlišení detailů a detail kontrastu, kde po aplikaci vyhlazovacích filtrů vypadáte jak vosková figurína. Mobil se to snaží dohánět přeostřením kontur a saturací barev. Reklama a zvyk, to je silná dvojka. Na malém displeji telefonu se detaily navíc ztratí.

Jo a ta sefie. Selfie neznamená jen to, že fotíte sami sebe, ale hlavně to, že celá řada mobilů vás vyfotí zrcadlově obráceně. Tahle funkce jde naštěstí snad všude vypnout. Ale vidíte se tak, jak jste sami na sebe zvyklí v zrcadle. Je to záměr výrobců, selfie má vypadat tak, jak se vidíte vy sami, ne jak vás vidí ostatní. A nikdo z nás nemá tlamu dokonale symetrickou. Ani Andrea Verešová a dokonce ani já. Tady pramení asi ta největší část pocitu, že ” tam vypadám nějak divně”. No a pak objektivy na telefonu jsou obvykle širokoúhlé a tedy nevhodné na portréty.  Jenže se s tím fotí a to hodně. Ve výsledku si tak lidé zvykli na velké čelo, uzoučké tváře, malé nožičky, uříznuté ručičky, vyžehlené tlamičky jako na něco, co je normální a ani jim to už nepřijde. A co mozek považuje za normální, považuje za správné a nepozastavuje se nad tím. Tím jsme zhruba probrali focení na mobil a zvyknutí si na jeho fotografický výstup. A fotka z foťáku s objektivem na portréty pak leckdy může opravdu připadat “nějaká divná”. Už na ně nejsme zvyklí. Přitom očekáváme, že musí z toho velkého stroje vylézt něco jako úplně bomba.

Opusťme teritorium mobilů a představte si, že stojíte před foťákem, který po vás bude pálit. Na obličeji a krku máme asi 57 mimických svalů. A nejste-li zkušená modelka či model, tak v okamžiku, kdy na vás zamíří tím kanónem, se ty svaly různě stáhnou. Namísto úsměvu vzniká škleb. Je to stejné jako kdyby na vás někdo upřeně zíral. Za chvíli začnete přemýšlet, proč na vás tak čumí. Normálně nevnímané mrkání očí skončí tak, že zrovna na potvoru na té nejlepší fotce má dotyčná osoba oči přivřené a podobně. Pózování je těžká disciplína, ne že ne. Jestli chcete mít lepší portréty, klidně si zkoušejte před zrcadlem pózovat. Nebojte se říct, že z určité strany vypadáte líp než z jiné. V nejhorším se to vyfotí zezadu, že jo. Ušetříte práci sobě i fotografovi. To jsme probrali lehce osobu fotografovanou a nyní diváky. Lidský mozek a oči jsou schopny zaostřit a soustředit se pouze na poměrně malou plochu. Když budete koukat na protějšek v reálu, ta osoba se bude neustále hýbat, navíc jí budete koukat do očí, ale už ne na krk nebo ještě níž. To prostě nedáte. A teď máte před sebou nehybný portrét na monitoru či fotce, zachycení mikrosekundy okamžiku na věčnost, kde oči diváka vnímají celou plochu, mají čas se věnovat jednotlivým částem obrazu. Vidí mírně šilhající oči, trochu křivé zuby, počínající plešku, vrásky…. Tím nemyslím sebe, to ne. Tyhle problémy se mě netýkají. To co normálně při rozhovoru vůbec nevnímáte, najednou na vás z té fotky křičí. “Mně netvrď, že mám tak málo vlasů”, že” mám takový vrásky”. Jo máte, proto se fotky retušují a jo, je trochu milosrdná lež. Není na tom nic špatného. A to si ještě často fotografovaná osoba výsledné fotky detailně porovnává se svou představou sebe sama, jak se ona sama vidí. Sám vím jako moc jsem podobný Mattu Damonovi, jsme téměř dvojníci, ale přítelkyně to vidí jinak. Hlavně teda konto máme odlišné. Mimochodem černobílá fotka má punc jakoby většího umění, nikomu nepřijde divná. A přitom vnímáme svět pouze v odstínech šedé? Vypadáte tedy na fotce z foťáku divně? Vynechám-li technicky nepovedené fotografie, tak spíš ne. Ale vypadáte nejspíš trochu jinak, než jak si myslíte, že vypadáte a jste na sebe z mobilu, zrcadla zvyklí.