I v letošní sezóně vyrazili velikáni z SK ALPSKÉ NULY mezi velikány alpské. Letošním prvním cílem se pro torzo dvou členů stala královna Engadinu a nejvyšší hora východních Alp – Piz Bernina. Reportáž naleznete opět exkluzivně pouze zde a o pár řádek níže.
V sobotu 3.7. 2010 vyrážímě v 4.30 hodin z Českých Budějovic a po cca 9 hodinách dorážíme přes Linec, Innsbruck, Landeck, švýcarskou Pontresinu, Bernina pass, italské Sondrio k přehradě CAMPO MORO, ležící ve výšce cca 2000 m.
Velký opruz je cesta přes Švýcarsko, protože po celkem rychle ujetých 450 km po dálnici jedete dalších cca 250 km zhruba 3 – 4 hodiny.
V 15.30 hodin tak vyrážíme na chatu Marinelli do výšky 2 813 m. Jde se po vcelku bezproblémové cestě, není kam zabloudit a po přibližně 3 a půl hodinách chůze dorážíme na chatu. Chata je docela monstrózní objekt a pojme zřejmě všechny, kdo na ni přijdou. Ubytování stojí 13 €, litr čaje tuším 4 €, zeleninová polévka 6 €.
V neděli 4.7. vstáváme ve 4.45 hodin, snídaně , kompletně do výstroje na led a po nezbytném focení v 6.15 vyrážíme za dalším cílem, chatou Marco e Rosa do výšky 3 610 m.
Hned za chatou je nástup do sněhu a po slušně stoupajícím svahu se dostáváme do sedla Marinelli ve výšce 3 100 m.
Odtud se klesá mírně na ledovec, který se traverzuje. Traverz je ideální co nejvíce vpravo, tam je na ledovci méně trhlin a jste ve stínu, takže není sníh hned dopoledne rozbředlý od slunce.
Po takových 2 až 2,5 hodinách docházíme k strmému sněhovému kuloáru, kde začínáme prudce stoupat a zároveň se výhýbáme trhlinám v ledovci v jeho spodní části. Přibližně v 1/3 spodní části svahu je na levé straně skály nástup na ferratu, která vede k chatě.
Zde máte dvě možnosti výstupu, buď ferratou nebo svahem, který je skutečně strmý. My jsme zvolili ferratu, která je v nástupu s báglama na zádech celkem zajímavá, nicméně po chvíli je to už pouze o tom, to udýchat a s trochou opatrnosti doťapkat až k chatě. Na začátku července jsme měli části ferraty pod sněhem a tak to chce obzvlášť velkou opatrnost. Za pěkného počasí ani v této části cesty není problém orientace, na skále samozřejmě mohou létat kameny, tedy helmu ideálně na hlavě, v baťohu je taky fajn, ale přece jen o něco méně.
Průvodci udávají čas od chaty Marinelli 2 813 m k chatě Marco e Rosa 3 610 m zhruba 3 hodiny, my to šli čtyři.
Na chatě jsme měli zamluveno další ubytování, cena opět 13 € za noc a smradlavýho horolezce, jinak tuším 40 € za polopenzi pro člena Alpenvereinu ( cožjsou v Česku zřejmě všichni) .
Příchod slovanských věrozvěstů a upálení Jana Husa hodláme adorovat úspěšným vylezením vrcholu Piz Berniny. Královna Engadinu jak se také Bernině přezdívá je od chaty relativně blízko, asi 440 výškových metrů, ovšem nedejte se zmást. Vstáváme opět ve 4.45 hod, já po docela probdělé noci, kdy ne a ne usnout a s nadějí na jakous takous aklimatizaci v 6.00 vyrážíme. Od chaty vede vyšlapaná stopa sněhovým svahem, který je stále srmější až do výšky 3 850 m. Dostáváme se tak do trhliny ve skalkách, kde začíná opravdové lezení, obtížnost tak II max. III. Cesta je i zde celkem zřejmá, neboť ji vyznačuji slaňáky na 50 m lana, chce to tedy jen koukat a hledat. !!! V průvodci je uvedeno, že „cestu usnadňují fixní, drátěná lana“ . my jsme je tam rozhodně nenašli !!!
Postupným přelezáním skalních věží se dostáváme až k hřebenu Spalla, což je jako žiletka úzký sněhový hřeben, který vede až na italský předvrchol Berniny ve výšce 4 020 m. Odtud se cca 20 metrů sestupuje a opět velmi úzkým hřebenem se přechází až k vrcholové pyramidě hlavního vrcholu, který je již velmi blízko. V 10.30 hodin dosahujeme za solidního počasí hlavního vrcholu. Průvodce udává jako čas od chaty na vrchol 2 – 3 hodiny, my to šli 4,5 hodiny,ale je fakt, že jsme celý hřeben poctivě jistili lanem, ještě se nám nechtělo jet na “ věčnou holiday“. Zpět se setupuje stejnou cestou, ale opět je ideální sněhový hřeben odjistit a skalní úseky slanit, ani při sestupu tak přiliš čas nezkrátíme.
Zhruba kolem 14.30 hod. jsme zpět u chaty Marco e Rosa. Následuje sestup – v odpoledních hodinách rozhodně opět po ferratě, nikoliv velmi rozbředlým a labilním svahem. Kolem 21.00 dosahujeme chaty Carate e Brianza ve výšce
2 636 m. Malá chata s nezaměnitelným kouzlem a točitým schodištěm za standartní ceny je ideální na poslední přespání. V úterý ráno již pouze 1,5 hodiny zpět k přehradě Campo Moro a po celodenní jízdě jsme v devět večer “ u maminky v doupěti“.
Data
► doprava: cca 700 km a přibližně 3 200,- Kč za cestu autem, švýcarskou dálniční známku nepotřebujete, rakouskou ano
► ubytování: všechny 3 chaty jsou v majetku CAI a ubytko pro člena AV je za 13 €,
► chození či lezení: od přehrady k chatě Marinelli je to jen o to “ to dojít“. Od chaty Marinelli po chatu Marco e Rosa to je o tom to “ udýchat“ a “ přemýšlet “ ( helma na hlavě, přechod přes trhliny), ale lezení žádné. Od chaty Marco e Rosa na vrchol to chce “ jistotu v mačkách na ledu i skále,“ umět jistit a slaňovat a zbytečně nemachrovat. Za dobrého počasí krásná tůra, ale rozhodně obtížnější než např. Ortler či Grossglockner !